Celý tento blog začal s jedním snem. Jít svatojakubskou cestu (Camino de Santiago) – pouť vedoucí až do španělského města Santiago de Compostela. O tom pojednával i můj první článek. A konečně přišel čas se na tuto pouť vypravit – plný obav a pochyb. Vyrážím centrální portugalskou cestou z města Porto na dva týdny dlouhou pouť měřící přibližně 240 km. Ačkoliv na začátku nemám ještě absolutně tušení, jak daleko se dostanu…
Část 1: Bom Caminho!
Rozcestník na další články
DEN 1 – Příjezd do Porta
Prvotní pochyby
Budík mi ve 2:00 oznamuje, že už bych měl vstát. Já jsem ale dávno vzhůru. Vše už mám sbaleno a nachystáno. Házím na batoh pláštěnku, oblékám nepromokavou bundu a co nejtišeji, abych moc nebudil spolubydlící, vycházím z bytu do deštivého Brna.
Říct, že jsem v té chvíli nervózní je slabé slovo. Nikdy jsem neletěl letadlem, nikdy jsem nejel tak daleko, nikdy sám. V duchu jsem si říkal, že se mi to ani nemůže povést. Nevěřím si. Něco se musí zákonitě pokazit. A už jen z tohoto mindsetu je jasné, že jsem celou tuto výpravu nutně potřeboval.
V Praze jsem v předstihu a čekám na autobus Deutche Bahn,1 který mě má odvést do Norimberku, odkud mám přímý let do Porta.
Podivné náhody
Útržek z deníku
V předstihu přicházím na bus. Německý řidič rukou „zahání mouchy“ a ukazuje si na hodinky. Komunikuje tak: „Čekej, jsi tu moc brzo.“
V čas odjezdu na mě zase mávne. Jdu k němu. Spouští na mě anglicky a já jen koukám. Půlku mu nerozumím. Vypadne ze mě jen: „Nürnberg, yeah.“ Beru si lísteček k zavazadlu a lezu dovnitř. Všude liduprázdno.
To skutečně nikdo nejede dnes do Norimberku? Vtom ale nahoru vystoupá obrýlený klučina. Ohlíží se kolem, pak přijde ke mně a žádá, ať se šoupnu. Má zamluvené místo přímo vedle mě. Přijde mi to vtipné, autobus je naprosto prázdný a jediní dva cestující si zamluví místa vedle sebe.
Dali jsme se do řeči. Klučina se jmenuje Henrique. Celých 6 let pracoval v Praze a nyní se pln očekávání vrací domů. Do Portugalska, do rodné vesnice poblíž Porta. Letadlem společnosti Ryanair z Norimberku. Ani tomu nemůžu uvěřit. V Praze si ke mně do vylidněného autobusu úplně náhodnou sedá někdo, kdo jede úplně na stejné místo a stejným letadlem jako já. Autobus popojíždí kousek k hlavnímu nádraží, kde nastupuje celý zbytek osazenstva. Podivná souhra náhod – kdyby se bus zaplnil již na Florenci, pravděpodobně bych se s Henriquem nikdy do řeči nedal.
„Takže, jaká slovíčka by se mi mohla hodit?“
„Hodně důležité je třeba obrigado. Lidé ti budou chtít na cestě pomoct, tak ať jim alespoň můžeš poděkovat. Moc víc toho není potřeba.“
– Henrique o Portugalsku
Že mi Henriqova pomoc bodla je bez diskuze. Pomohl jsem mu se zavazadly, na oplátku mě kromě cesty na letiště provedl i celým procesem odbavení. Bez něj bych bloudil norimberským letištěm dodnes. Navíc mi pomohl převézt mé trekingové hole, které si nacpal do svého kufru. A tak světe div se, úplně bez problému se dostanu do Porta. Zde se s Henriquem loučím s tím, že se ozvu, až dojdu do cíle.
Bloumání Portem
Jestli dojdu je ale také otázka. Po rozloučení s Henriquem se ztrácím asi do 60 sekund. Najít vstup do metra se ukazuje mnohem složitějším úkolem, než se zprvu zdálo. Po hodince (opravdu) nastupuji a mířím na stanici Trindade v centru. Odtud to mám kousek do Guest Housu. Opět se ale trošku ztratím, GPS se tu nedá věřit. Oklikou procházím náměstím Aliados s monumentální radnicí, kolem knihkupectví Livraria Lello, kde J.K. Rowlingová napsala první stránky Harryho Pottera, kolem univerzity a úžasného kostela Igreja do Carmo, až k mému ubytování. Tam na mě čeká drobná místnůstka s malou koupelnou a prosakujícím stropem.
Dlouho se nezdržuji. Porto volá. Beru jen pár věcí a procházím nočními uličkami, které kypí životem. Lidé se tu baví, pijí a jí na ulici. Zaznívá tu zpěv místních muzikantů a teskná verze písně od Queenů Love of My Life. Město mě totálně pohlcuje. Mrknu na úžasné nádraží Porto São Bento a pokračuji až k portské katedrále, začátku mé cesty.2 Vidím ji už zdálky a její monumentálnost mi vyráží dech. Už ani nevím, jak jsem kolem ní chodil dlouho a kochal se okolním rozhledem na město. Byla to magická chvíle plná očekávání a posvátné úcty.
Cestu zpět na ubytování již nacházím bez problému. Na náměstí je mi bez okolku nabídnut kvalitní kokain a tráva.
Útržek z deníku
Poznatky na závěr:
- Lidi tu kašlou na semafory
- Portugalština je sexy
- GPS je nespolehlivá
- Anglicky tu cca umí. Trochu.
- Kafe je tu super levný?! 1 €. Naše kavárny se můžou jít zahrabat.
DALŠÍ DEN NA DALŠÍ STRÁNCE! >>
Vysvětlivky – DEN 1
1 Deutche Bahn
Spolupracuje s českým RegioJetem, můžete si tedy pohodlně zakoupit jízdenky u nich za slušnou cenu. Jen si je určitě vytiskněte, tuším, že nestačí pouze ukázat v mobilu.
2 Katedrála Porto
Jedná se o startovní místo pro ty, co tu začínají portugalskou cestu. Každou pouť budete začínat v místním svatostánku, kde vám vydají poutnický průkaz. Někde také dostanete poutnické požehnání, v Portu se tak však kupodivu nestalo.
3 komentáře